Defensive practice

Praxe „na jistotu“

U porodu neexistuje způsob, jak zcela vyloučit rizika. Přijetí rizika na základě pečlivé úvahy je součástí veškeré klinické praxe. Máme ale různé druhy rizik: riziko poškození ženy či jejího dítěte, riziko na straně porodní asistentky v podobě disciplinárního postihu za určité rozhodnutí, či riziko nákladného soudního řízení na straně jejího zaměstnavatele. V případě praxe „na jistotu“ jde především o to minimalizovat riziko soudního sporu, s tím, že takový postup bude zárukou nejlepších odborných postupů a zajistí dobrý zdravotní stav rodičky i dítěte. Bohužel, rozhodnutí, která jsou u soudu nejlépe „obhajitelná“ nemusí být vždy v nejlepším zájmu matky či dítěte, či být nejlépe podložená zkušenostmi a dovednostmi porodních asistentek. Praxe „na jistotu“ má na porodní asistenci zásadní dopad a výrazně ovlivňuje způsob poskytování porodnických služeb. Náklady na soudní řízení bývají nemalé a zařízením záleží na tom, aby se jim pokud možno vyhnuly. Praxe „na jistotu“, kterou stále častěji zavádějí, aby předešly soudním sporům však snižuje počet normálních porodů. Nikoli proto, že praxe normálního porodu by byla rizikovější (je doloženo, že je bezpečnější), ale proto, že je náročnější na obhájení u soudu.

Jak výkon práva pokřivuje klinickou praxi
Právní procesy upřednostňují rozhodnutí, která jsou nejlépe zdokumentovaná (zejména proto, že k řízení může dojít i s velkým časovým odstupem). Proto praxe „na jistotu“ klade evidenci jako svoji prioritu. A to navzdory tomu, že požadavky spojené s vyplňováním rozsáhlých formulářů ubírají porodní asistentce pozornost, kterou by v kritickém okamžiku měla věnovat rodičce. Právníci mají navíc větší pocit jistoty tam, kde se daný postup podařilo soudně obhájit v minulosti. To znamená, že upřednostňují postupy, které byly v minulosti předmětem soudního sporu oproti postupům, k nimž se soud dosud nevyjadřoval, bez ohledu na klinické důkazy. I soudci jsou vedeni k tomu, aby vnímali technologii jako nadřazenou lidským schopnostem a úsudku, čímž jsou technické zákroky snadněji obhajitelné než alternativy, jež techniky nevyužívají. Čím dál více přístrojů poskytuje záznamy, které jsou pak považované za „objektivnější“ než lidská paměť, přestože přístrojový záznam porodu je ve své podstatě velmi omezený.

Soudní případy nemají co do činění s kvalitní porodní asistencí

K ohromnému rozšíření praxe „na jistotu“ došlo souběžně s nárůstem počtu soudních sporů po revizi Legal Aid Rules v roce 1990. Jakmile byl umožněn nárok na financování žalob claims on behalf of infants, počet žalob se závratně stoupnul. Následná obava ze soudních sporů výrazně posílila důraz na formální stránku hodnocení rizik, výsledkem čehož byl opatrnický přístup k péči, jinými slovy – „praxe na jistotu“. Navzdory rozšíření „praxe na jistotu“ však nedošlo k výraznějšímu zlepšení zdraví či bezpečnosti rodiček či novorozenců. Kupříkladu počet dětí narozených s dětskou mozkovou obrnou se drží na přibližně 2-3 případech z 1000 porodů.

Praktické tipy

- Veďte si důkladné záznamy – zejména co se týče rozhodnutí, která by vás nebo vaše zařízení mohla vystavit riziku soudního sporu. Na základě svých zápisů byste měla umět popsat průběh dané situace a objasnit svá rozhodnutí, a to i po dvaceti letech!
- Nenechte „praxi na jistotu“ bez povšimnutí – jde o volbu na úkor zájmů matek i novorozenců? Upřednostňuje techniku před lidským úsudkem? Našly by se jiné postupy, které by byly stejně dobře obhajitelné?
- Soudní spory pramení z nedůvěry – pravděpodobnost, že klientka podá žalobu stoupá, má-li daná žena pocit, že nedostala spolehlivé informace, či tam, kde vzájemná důvěra mezi ní a porodní asistentkou utrpěla v průběhu porodu.


Doplňující odborná literatura

Aslam R (1999) Risk management in midwifery practice British Journal of Midwifery 7 (1): 41-44 Bates C Assessing and managing risk in midwifery practice. In: Boyle M (ed) (2002) Emergencies Around Childbirth Radcliffe Medical Press, Oxford Symon A (2001) Chapter 4 Defensiveness. In: Obstetric Litigation from A-Z Quay Books, Mark Allen Publishing Wilson G, Donovan K (2000) Developing a systematic approach to monitoring adverse events NHSLA Review Issue 17: 10-11